 Mlokův týdenKdyž jsem poslouchal španělské trio Loser Superhero, přišli mi jako takový ne až tak zajímavý elektro rock, který ovšem měl jednu silnou stránku – silný taneční rytmus, který doplněný o výraznou „elektrifikaci“ předpovídal slušný koncertní zážitek. A tak se i stalo. Poloprázdný olomoucký Mitril (Ne, 29.7.) se chvílemi podobal spíš taneční diskotéce, ovšem v mnohem "inteligentnějším" hávu. Duo kytara-basa se skvěle doplňovalo a elektronické beaty roztančovaly nohy snad všem návštěvníkům.
Co se týče "winampové" hudby, několik objevů jsem tento týden zaznamenal. Například německá sludge formace Omega Massif, která sice chvilkami působí trošku těžkopádně; rozhodně bych si ale v souboji Geisterstadt vs City of Echoes vsadil právě na Omegu. Dalším objevem se stala eponymní deska spíše indie-rockových Prints, která možná ví, kde se inspirovat (Clap Your Hands Say Yeah, Animal Collective...), bohužel jako celek mi přišla nudná. Na podobném poli mi mnohem zajímavější přišel počin Western Lands od hudebníků okolo Nicka Talbota Gravenhurst, snad podobný například Logh.
 A abych uvedl i jednu z čistě post-rockových událostí tohoto týdne, čínská kapela Wang-Wen (tak nějak, píše mi to samý otazníky) při nahrávání 7 Stuffs in Another Infinite Space možná mohli méně pokukovat po sousedních Mono a více se soustředit na přemýšlení.
K zakončení týdne mi přispěl šílený drone-nářez v podobě pěti vinylovéhoOnce We All Walk Through Solid Objects, na kterém se v deseti devatenáctiminutových skladbách „utkali“ mistři experimentálního metalu (například Aidan Baker, Byla nebo Harvestman) s Fear Falls Burning. Dokonalé!
 Nazghulův týdenTak se mi konečně dostalo do ruky album Broken Wings Lead Arms To The Sun italské bandy One Starving Day a musím podotknout, že pokud na pražské Sedmičce zapůsoběj tak, jak na této desce (srovnání s Lvmen je právem na místě), tak se můžeme těšit na opravdovej nášup.
V uplynulém týdnu jsem si také poslechl poslední výtvor severských Múm s názvem Go Go Smear The Poison Ivy. Prozatím ve mne zanechává smíšené pocity, ale i dřívější desky se mi zalíbily až na několikátý pokus. Je to dost o náladě a momentálním rozpoložení, ale čím dál častěji si pokládám otázku, zda-li je příhodné je nadále zařazovat k post-rocku, ale je to asi jen můj krátkodobý dojem. Prima úlovek je aktuální počin party Johnnytwentythree z Ohia. Jmenuje se jednoduše JXXIII a obsahuje povětšinou patnáctiminutové instrumentální "orgie" ve stylu Godspeed You! Black Emperor. Opravdu stojí za zkoušku.
 Čistě náhodou jsem opět oprášil starší alba God Is an Astronaut a to zejména díky výbornému videoklipu Fragile z jejich druhého alba All Is Violent All Is Bright, které také bylo prezentováno v našem novém seriálu. Závěrem ještě náhodné objevení (díky zdejší diskuzi) post-rockové kapely s prvky indie a folku Gravenhurst. Bristolské trio právě tento měsíc vydává svou třetí desku The Western Lands a s největší pravděpodobností zde můžete očekávat recenzi.
wokův týdenMůj hudební týden začal lehce nepost-rockově. Dostal jsem strašnou chuť na vesele houpavý rytmus amerických 31Knots. Blížší než-li post-rock se pro ně jeví math rock, čímž ale jakž takž zapadají do "fochu". Po jejich vystoupení v Praze měla jejich hudba zvláštní náboj a naladila mě do optimistické nálady. S klidným srdcem mohu doporučit jejich poslední album The Days And Nights Of Everything Anywhere.
 Ale stýskalo se mi, a tak jsem si na zputnikovo doporučení pustil Caspian. Prý takoví "přímočařejší Explosions In The Sky". No, kdo by se toho nechytl! Ještě teď si rvu vlasy, cože jsem to přehlédl. Kdybych to měl říct jako ajťák, jsou to zkomprimovaní EIST. Ale ne co do kvality, nýbrž co do objemu. Caspian na svém prvním LP The Four Trees hrajou bez nějakých ocmrndávátek kolem, hudba velmi příjemně odsejpá, zasněné kytary a dynamické bicí. Parádní.
A nyní zábava trochu z jiného soudku. Ze soudku umění. Nedalo mi to a obstaral jsem si záznam koncertu kultovních Nine Inch Nails. Speciálně jde o DVD (v mém případě HDDVD) s vystoupením skupiny v Oklahomě 28.3.06. Svým způsobem geniální Trent Reznor a jeho živá kapela předvádějí na pódiu něco tak fantastického, že nadcházející vystoupení na pražském Strahově bych chtěl vidět sakra dost. Do detailů domyšlené skladby doplňuje vizuální stvárnění jako promítání filmu na obří polopropustné plátno (okamžik kdy Reznor "rozbije" mikrofonem plátno mě naprosto dostala) či jakési světelné kulisy v pozadí. I ze záznamu čišela ta energie a agresivita a zároveň i ta děsivá promyšlenost a skrytý význam každé skladby. Doporučuji.
zputnikův týden Nějakou dobu jsem si lámal hlavu, proč mezi nejčtenější články našeho webzinu patří ten s táborskými Céčky - Paralelní světy a trička Sea Club (rozhovor s Céčky). Došlo mi to až ve chvíli, kdy jsem se 1. pořádně podíval na link tohoto článku, 2. vyspeloval termín "Céčky" bez diakritiky a 3. nechal si tento termín vyhledat v Čechách mainstreamovým Seznamem. Chudáci sexuchtiví uživatelé internetu tak nechtěně končí v postrockových končinách... a světe div se, z nějakého důvodu i dlouho. Začetli se nebo se zdrželi na jiných stránkách a okno s naším webem je prostě tak neodrovnal? Nedopátrám se toho. Možná je právě zde prostor se jich na to zeptat. Hm? Realizujte se zde. Nic naplat, velkou pětku nejhledanějších výrazů minulého týdne tvoří post rock, post metal, rock, loser superhero a uzavírají je cecky.
Hudebně jsem byl minulý týden někde na pomezí triphopu, rocku a postrocku. Doma mi v přehrávači kralovala geniální PJ Harvey. Slovo "geniální" se k této britské rockové královně prostě hodí. Hudební láska, která trvá už přes 13 let a jen tak nevyprchá. Jestli je rozervaná, potemnělá nebo dumající, pořád je to pro mě jedna z nejvýraznějších postav rockové muziky. Své si u mě odehráli i bristolští freaci Massive Attack - jestli na živo (Bratislavo, vzpomínám) nebo reprodukovaně, stále masívní útok.
Z mých nových hudebních objevů můžu zmínit německé Omega Massif. Hutný sound. Chvílemi sice příliš natahovaná záležitost, ale celkově ta deska patří k povedeným. Určitě o této kapele ještě uslyšíme. Příjemným překvapením pro mě byli řečtí 2 by Bukowski. Jejich poslední materiál je sice již téměř 2 roky starý, ale určitě je nepřehlédněte. |