 Mlokův týdenNejvětší údálostí tohoto týdne byl zcela jistě putovní festival Silver Rocket Summer Swinger, na který sem si počkal do příjemného prostředí Dubu nad Moravou. A že stál zato. První, Bourko-Banánovský projekt Phoenix 2 jsem sice pozoroval pouze z povzdálí, historky o naháči za mikrofonem a show pod podiem mě ale pobavily slušně. Aspoň teda ta show vyšla. Druhé v pořadí, Ježkovo OTK už jsem si ujít nenechal. I přesto, že Ondřej před koncertem (jako i po něm), vypadal spíš na několik dní spánku, než na další den koncertování, na podiu opět předvedli vynikající noisový výkon. Skladby z připravovaného alba se zdají být skvělé, příkladem budiž závěrečná Krajina. Po OTK se pódia ujali táborští Deverova Chyba. Jejich mechanická jízda chrlila energii do všech stran a publikum se právem dožádalo přídavku v podobě Ve Směru, jenž završil první vrchol večera. Že je Lyssa kapelou, kterou ze stáje stříbrných raketek vyhledávám nejméně, mi potvrdilo i jejich dubské vystoupení. Možná to je tím, že tyhle noisaře vůbec nechápu, každopádně jsem se do jejich projevu nemohl ani za boha dostat, tak jsem se šel radši věnovat polehávání po stolech a shánění alkoholu. Z toho mě vytrhl až nástup goril z Wollongong, kteří, jak mi z desek přijdou občas až moc "pračlověčí", se předvedli ve skvělé formě a dokázali mi, jakou fyzickou sílu může mít zvuk. Zakončení v podobě GNU bylo rovněž strhující a závěrečný Mossad pro mě byl druhou špičkou večera. Koncert léta!
 A teď chvíli ze sluchátkové hudby - debut instrumentální kapely Scale the Summit s názvem Monument sice disponuje notnou dávkou dravé energie, bohužel nic jiného se v něm moc najít nedá a vytváří jakousi divnou slátaninu. Mnohem „ladněji“ působí s/t debut německých Daturah, na které se těším víc a víc. Vynikajícím počinem je ale EP Perception of Causality japonských Sgt., oplývající jak silnými melodiemi, tak freejazzovou hravostí a snadnou zapamatovatelností. Pokud byste se chtěli dostat k nezařaditelné kapele, sáhněte po právě vycházejícím počinu Blessed Are The Bonds od kapely The Pax Cecillia, jenž sklízí slušné úspěchy u zahraničních metalových recenzentů (u nás se o experimentálním metalu zas tolik nepíše…) No a závěrem bych chtěl doporučit společný doom metal/psychedelický/sludge projekt italských kapel Ufomammut a Lento s názvem Supernaturals: Record One. Směle do něj!
 Max-Wesslův týdenAni já jsem neodolal vábení Silver Rocket Tour a vydal se pro změnu do těšínského klubu Liberté na v pořadí druhou zastávku žlutého autobusu. Liberté je relativně malý klub, do kterého se vlezlo cirka 60 lidí, atmosféru ovšem dokázali udělat hutnou. První vystoupivší byla Lyssa, kapela, která mě svou hudbou na deskách sice nebaví, ale živě jsem byl velmi mile překvapen. Vystoupení hutné, energické a více než slušně mě navnadilo na Wollongong. Bez váhání nejlepší z kapel pro tento večer, noise jak má být. Horkovzdušno a zakouřeno dělalo ve spojení s masou těl před pódiem a nezastavitelným noisovým vlakem vynikající atmosféru (především z Handcuffed To A Brighter Tomorrow jsem málem zešílel). Následoval koncert 'nevímcosionichmyslet' allstar teamu Phoenix II, kterému sice pan Banán z Balaclavy dokázal vecpat dravou dramatickou vložku, nicméně údajné parodické prvky jsem hledal marně a celou dobu spíše sledoval, co se bude dít. Docela velké zklamání pro mě přislo od kytar Gnu, které mám moc rád, ale vůbec mi to tentokrát nechutnalo. Na závěr pak v ranních hodinách nastoupili OTK, nástroje rozložené na malém prostoru před pódiem a tradičně šlo o parádní session, ve které nebylo nouze o překvapení, staré známé fláky (Vlčák, Letec) a skvěle znějící nové skladby, které nabuzující na novou desku. Úplně jiný soudek byl pak pro mě na závěr týdne koncert -123 min s tradičně neuvěřitelnýma instrumentálníma a vokálníma schopnostma Zdeňka Bíny. Můj hudební zájem se tento týden ubíral smíše ve směru akustických kytarových mágů Johna Butlera a Justina Kinga či mistra brazilského chora Yamandú Costy. Nenechal jsem si ujít své oblíbené infantilní hrátky protinožců Because of Ghosts, kteří světu ukázali své nové EP Canadia. Hudebně se vůbec nikam neposunuli, ovšem stále jde o velmi líbivé využívání a zneužívání kytar a všemožných doprovodných "nástrojů".
 Die in Sludgův týdenDlouhé minuty strávené v téměř jogínské poloze před monitorem svého starého, podivné zvuky vyluzujícího compjůtru jsem věnoval vyhledávání nějakých informací či obrázků o kapele Sgt. Zaujali mě na osvědčeném last.fm, tak jsem o nich chtěl něco bližšího zjistit. Světe, div se, svěchny vyhledávače světa se jako proletáři spojili a neoblomě mě začali bombardovat odkazy na kultovní psychedelické album nesmrtelných Beatles. Co naplat, i po desítkách let jejich sláva a genialita nezeslábly. Na myspace mě zas příjemně naladili svým live záznamem japonští Toe či přebuzené, špinavě punkové noise pasáže tureckých Kafabindunya a pro mě zatím velice tajemná a mrazivá kapela The Antarcticans, jíž jsem zcela náhodou objevil na p2p síti. Ale abych nezůstal jen v post-rockových krajinách, většinu času mimo comp jsem strávil pilným studiem čehokoliv (především pak anglického jazyka – ne toho, co má angličan v puse !!) a k tomu si pouštěl třeba svižný alternativní rock’n’roll Kings of Leon, dunivý drtikol už neexistujících bardů Kyuss či rychlostí a energií nabitý elektrorock liverpoolských internistů Clinic, kteří své obličeje rádi zdobí lékařskýma rouškama, čímž vzbuzují jistou spřízněnost s králem popu, Velkým Majklem.
 V pátek jsme se vypravili s kámoškou na naší malou odyseu, a to cestu do Dubu nad Moravou, bohem a lesy chráněného městysu poblíž Olomouce. Tam se konala druhá štace letos putovního festivalu Silver Rocket Summer Swinger. Potom, co se obloze protrhlo dno a cestou do Dubu jsme nepotkali žádného rakeťáckého fanouška, jsme měli trochu obavy, jaká tam vůbec bude účast. Během chvíle po příchodu do areálu na břehu řeky se však jeho kapacita rychle naplnila a my pochopili, že jsme asi jediní využívající přepravu autobusem. A koncert samotný? Prvním velkým překvapením byli pro mě určitě OTK. Ty jsem měl vždycky rád ze studiových nahrávek, ale koncerty mě moc nebraly, což ovšem nebyl tento případ a jejich set pořádně nakopnul a příjemně překvapil. U druhé Deverovy Chyby naopak k žádnému překvapení nedošlo v tom nejlepším slova smyslu, z pódia se opět hrnul šílený příliv energie s matematickou přesností a Deverovka definitivně utvrdila, že je pro mne kapelou světové třídy, bohužel se o ní ví jen lokálně. Co dále? Wollongong předvedli svůj obvykle vysoký standart brutálního rock’n’rollu, tentokrát s dobrým zvučením (na loňském JenTak festu zvukař Wollony úplně utopil). Ke GNU nebudu nic dodávat, je to srdcová záležitost a kapela, která nikdy nezklame a už se nemohu dočkat po letech nového alba. A Lyssa? Mnoho lidí se mnou asi nebude souhlasit, ale jejich hudba si ke mně stále nenachází cestu a připadá mi jaksi bez srdce a umělá. Je dobrá, což nepopírám, ale už jsem si skoro jist, že mě ani v budoucnu neosloví.
 Sobota. Po noci beze spánku, jsem se probudil po páté odpoledne, oči zalepené, sucho v ústech a vidina Post-rockové night v klubu Tančírna. Ač tedy na pokraji zhroucení, po studené sprše a velkém kotli silného maté vzpružováku, sbalil jsem zásobu alternativní muziky do batohu a naplnil až po okraj svůj MP3 přehrávač a vydal se směr centrum. Po příchodu mě čekala ihned jedna nemilá zpráva, že od včerejška nějak nefunguje mix a nejdou pouštět Cdčka a pokud chci tedy DJovat, musím to nějak zpravit. Moje elektro vzdělání a jistá nevelká zkušenost s těmito mašinkami se mi zas po letech hodila do krámu a tak jsem vše asi do 10 minut zprovoznil a začal sypat z repráků jednu hlasitou porci post-rocku za druhou. Bohužel, černobílý banner na webu ani program klubu nepřilákaly dostatek návštěvníků a tak se účast zase nepřehoupla přes 10 lidí. Když mi pak k pultíku přinesli CD s grind-core muzikou, jestli bych jim tam něco nepustil, pochopil jsem, že to dnes nebude to pravé ořechové. Ale co, nakonec se jim ti Magyar Posse, Yndi Halda, 65dos čí Microfilm docela líbili a chvílemi i zřetelně pokyvovali hlavou, tak jsem odešel s pocitem jistého zadostiučinění. Snad to nebyli jen letmé záchvaty padoucnice. Noc jsem zakončil pivkem v rockovém klubu Pecivál na Stodolní, kde jsem takticky rozmístil i pár letáků k připravovanému koncertu na Strahově a po příslibu od studentů z Prahy, že určitě dorazí, jsem se již mohl v klidu odebrat domů a usnout spánkem spravedlivých.
Poděkování za poskytnuté fotografie ze SRSS
Děkujeme Jirkovi za poskytnutí fotografií ze Silver Rocket Summer Swinger. |