Irská superstár post-rocku si pro letošek připravila další kousek do své diskografie a už předem bylo naprosto jasné, že všichni fandové z toho budou na krupici. Celá post-rocková scéna upínala své oči a hlavně uši na nový materiál těchto mágů. Ty na poslední den jejich amerického turné, které stálo přes $20.000, uvítala vykradená dodávka bez veškerého vybavení v hodnotě kolem dalších $20.000. A protože nějakých $40.000 jistě vypráší kapsu, letošní počin God Is An Astronaut se dočká minimálního proma. Dokonce i úvodní singl No Return byl vydán pouze jako MP3 ke stažení.

I když jsem začal trošku smutně, snad to nezkazí pohled na nových 10 písniček. Už úvodní Shadows napovídá, že to bude opět výborná a typická jízda od těchto tří Irů. Nenásilný nájezd, najednou zlom, přidají se klávesy a jede se trochu z kopce. Parádička. Skladba jede dál a refrén po druhé. Přidal se nám tam ale nový prvek, zní to trochu akčněji. Ze svižného post-rocku se dostáváme do trošku epičtějších vod. Refrén napotřetí, s naprosto fenomenálními bícími. Luxus. Melodičtější Post Mortem mi připomíná nějaký starší materiál. Vesmírné meluzíny na pozadí, excelentní klavír, naprosto extázní bicí. To všechno v jednom okamžiku na jednom albu. Famózní tempo a vrcholy matematicky rozvrženy. Paráda. A to nejsme ještě na vrchu dortu. Pak totiž přichází Echoes. Na chvilku pocítíte stopy Radau, ale pak se do toho kapela krutě opře a začnou čtyři minuty zkázy. Už od začátku vystřelený náboj, který vším proráží. Potom na chvilku klid, ale žádný uspávající. Melodická a nenápadná hra instrumentů vás akorát natěší na nadcházející smršť. A co teprv ten kytarový riff na konci! Brilantní skladba se vším, co by měla být. Fakt paráda. Snowfall na to jde zase trošku uvolněněji. Lehké sněžení se přeleje do silného bočního větru. Ale ne do žádné vichřice. A u téhle skladby to sedí. Poetická First Day Of Sun představuje příjemný oddech, po předešlé zvukové smršti. Lehké vydrnkávání a nějaké ty efekty... No Return jako úvodní singl naprosto sedí. Nájezd s rytmickými bicími, hraní hlavní melodie. V tom ale zlom, smršť bubeníkova umu a drásání kytarových strun. Krátký předěl, ticho před bouří a mlask! Děsivá smršť, kdy jediný činel nezůstane potichu. A fenomenální zakončení. Tleskám. Zodiac na to jde taky pěkně zhurta. Od začátku pěkně svižné tempo, které se v půlce splaší ještě víc a pak utichne. Krátký předěl a znova. Fantazie. Klavírová Remaining Light naznačuje, že se blížíme do finále. Uklidňuje nás a zpomalí tempo po hektickém Zodiacovi. Předposlední Shores Of Orion předvádí celou dobu utěšenou ale neuspěchanou salvu zvuku, která se během vteřiny promění v další vodopád. Poslední dvě minuty jsou prostě naprosto bombastické a plné energie. Jako poslední je na esce skladba Loss. A můžu říct, že tam skvěle sedí. Lehce posmutnělý nádech ála Fragile. A celá skladba i tak dost působí. Melodická souhra všech zvuků, a když si myslíte, že už jste v největší smršti, přijde ještě větší. Excelentní song pro uzavření.

Jistě jste z mé předcházející ódy pochytili, že jsem albem úplně očarován. Prozatím je to mé album roku. Nemohu si pomoct, ani The Hawk Is Howling nepřekoná tohle LP. God Is An Astronaut jsou zkrátka zpět, se vší parádou a elegancí. Deska naprosto baví, odbourává veškerý stres a naplňuje ohromnou silou. Má to naprosto všechno. Má to spád, nápad, výbornou mixáž a duši. Nezbývá už jen než podpořit kapelu zakoupením CD. Být o $40.000 chudší a vydat takovéto boží dílo... Smekám.