Zase jedna další recenze post-rockového EP, zase jeden sáhodlouhý název. Placka Lost In Your Map, You Left Us Signs In Broken Lines And Waves Of Ink byla pro britské Stay Broders rozlučkovou, a tak mě trošku zajímalo, jak asi zní. Osvěží někdo konečně naše náročná slechová ústrojí nějakým novým a neotřelým post-rockem? Dá se ještě ze žánrů vůbec něco vymáčknout?

Inu, jestli dá, tak tito Britové to nedokázali. Za dvacet minut předvedou spíše bublavý post-rock, který se málokdy přeleje do něčeho zajimavějšího a chytlavějšího. Dodržují sice zajetý koncept, že pět minut vás ukládají ke spánku a poslední tři minuty do vás zuřivě mlátí páčidlem. Nicméně chybí tady ono napětí, onen pocit, že něco přijde. Skvělý příklad je třetí This Time Telling Device Perplexes Me. Celou dobu se z reproduktorů lyne nezajímavá a upřímně nudná hudba, takže posluchač vypne přijímací kanály a dál už nevnímá. Jenže najednou plesk, posuneme se o několik oktáv níž a řežeme a řežeme. Bohužel, i když se řeže soustavně, nepociťuji nijakou gradaci anebo sílu. Taková And Now I Know Why I Was Afraid na to jde pravda líp, je tady cítit ono ticho před bouří, ale místo nějakého epického zakončení se dočkáme naprosto ničeho. Alespoň otevírací I Sat To Watch The Snow Fall to trochu zachraňuje. Skvěle rozehraný začátek, který s každou uběhnutou minutou nabývá na síle. Jenže kde bychom očekávali smršť instumentů, tam nám to brzdí bicí. Kytara se sice může uřvat a basa tam velmi svižně pobublává, ale činely prostě lítají hrozně špatně a celou dynamiku to boří. Stalker Music je pak sice možná něco nového, ale nevím, jestli vítaného. Celou skladbou se prolíná jeden prvek a jeho užívání mi až moc připomíná refrén. Skladba tak potom bohužel nic nenabízí, není se na co těšit a onen motiv samotný není takový, abych se z něj posadil na zadek.

Pokud jste neslyšeli tuhle desku, ani jste o moc nepřišli. Nenabízí popravdě vůbec nic. Možná jsem až přehnaně kritický, ale deska mě vůbec ničím nezaujala. Ubírá na síle, kde nemá, a zbytečně šlape na plyn tam, kde to nemá smysl. Dalo by se z toho vykouzlit mnohem víc, ale v téhle formě je to bohužel pro mě podprůměrná post-rocková nahrávka. Snad jindy.