|
30.12.2007 17:09
| Long Distance Calling
| Satellite Bay
|
|
O německých Long Distance Calling jsem poprvé slyšel v první polovině roku 2007; v době, kdy předskakovali britským 65daysofstatic v rámci jejich turné po Německu. Nejeden by si řekl, že ze země Rammsteinů, Marushí a Scooterů přece nemůže přijít nic méně strojeného a přesně tikajícího jako švýcarské hodinky. Ale chyba lávky. Kašlete na předsudky a podobně generalizující klišé. V německu se toho děje mnoho zajímavého a naše a do nás naroubované "kulturní předsudky" mohou být jen zbytečnou brzdou k poznání hodně zajímavých (nejen) post-rockových kapel.
Ale zpět k Long Distance Calling. Dostalo se mi tehdá do uší jejich EP DMNSTRTN a neznělo vůbec špatně. Naopak, znělo skvěle. Poslouchal jsem je a vychvaloval všude, kde se jen dalo. Když následně oznámili, že na podzim vydají své první plnohodnotné alb ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|
|
24.11.2007 20:46
| The Allstar Project
| Your Reward... A Bullet
|
|
Když mi před pár měsíci Nunez z portugalských The Allstar Project psal o připravovaném novém albu, byl jsem z té zprávy natěšený jako malý Jarda. The Allstar Project prostě je moje krevní skupina. Koluje mi totiž v žilách portská krev. S očekáváním se však také zrodila obava. Povede se jim udělat něco "co osloví" nebo vznikne další z desítek řadových post-rockových alb? Jsem rád, že natěšení bylo naplněno a očekávání předčeno. Ale pěkně popořádku.
Tito freaci na sebe upozornili už svým debutovým EP Berlengas Connection (2003). Kritikou pozitivně přijatým loňským EP Something To Do With Death si pak svou pozici jen a jen upevnili. A na své loňské EP, z kterého mimochodem na nové album převzali dvě skladby (V5 a For A Friend), letos úspěšně navázali touto první plnohodnotnou dlouhohrající deskou. Posluchač, jenž by z tohoto koutu Evropy čekal nanejvýš nějaké flamenco, temperamentní rytmy ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|
|
21.11.2007 00:33
| Mono
| Under the Pipal Tree
|
|
Under the Pipal Tree je první deska šikmookých japončíků Mono. První pokus, první zářez a první zásah do černého. Vyzrálost již při prvním úderu. První vybrnkávání. První "zabíjení" zvukomalbou a zvukopalbou. První hlukové stěny, které vás nadobro oddělí od tohoto světa, aby vás následná erupce emocí odnesla někde do jinosvětů.
Mono předkládají na svém debutu koncept, kterého se víceméně drží během celé své tvorby - epicky laděné songy, dlouhé pasáže, při kterých ambientní plochy střídají erupce kytar pod taktovkou Takadových bicích. Sushi "Made by Mono" může na první pohled vypadat pořád stejně, ale nedejte se zmýlit. Mono předkládají pro ty, kteří nechtějí život sledovat jen z rychlíku, poklidné zevlování krajinou emocí... občas prošpikovanou strmými sešupy ze srázu.
Jednou z největších předností japonských Mono byla a je jejich schopnost emocionálně rozdrtit své posluchače, resp. rozdrtit ty, kteří si ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|
|
25.9.2007 00:06
| Kinski
| Down Below It's Chaos
|
|
Už mě nebavilo být neustále paralyzován tím, že předešlé desky amerických Kinski jsou pro mě prostě (eufemisticky řečeno) neproniknutelné a (od plic řečeno) nezábavné. Žádnou z jejich předešlých desek jsem nedokázal poslouchat déle než do polovic. A to jsem si pak ještě hojil sluchové rány u nějaké jejich povedenější konkurence. U poslední desky od Kinských jsem myslel, že tomu nebude jinak. Ale světe, div se! Vše se změnilo. Ta deska se mi zaryla do mozku jak ocelová struna, kterou jen tak bezděčně a nechtěně vyplivl soustruh. Zažrala se mi do nitra a celková rozdrásanost celé desky mě současně zneklidnila i šíleně pobavila. Respektive a přesněji řečeno: dodnes šíleně baví. Desku jsem nejenom doposlouchal do konce, ale dokonce zařadil na svůj setlist frekventovaných kapel. Sakra, ta deska se fakt povedla.
Nečekejte žádné epické vybrnkávačky s notoricky známými post-rockovými build-upy. U Kinských si nehrajeme na post-rock. Porcují do diváků dávku rozdrásaných melod ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|
|
19.8.2007 22:05
| Sennen
| Automatic Writing
|
|
Nizozemští Sennen na to jdou se svým letošním EP Automatic Writing pěkně od lesa. Respektive když do tohoto lesa lezou, pohybují se v něm s neskutečným přehledem a bravurou. Předně: nelezou na první strom, na kterém zahlédli nějaké své post-rockové souputníky. Jsou to spíše "hledači" než "napodobovači". A svým způsobem i zastánci konzervativního zvuku. Nespokojí se s prvním (následující čti coby botanik a milovník lesa) smrkem. A hlavně hledají dostatečně silnou větev, která je unese, a ze které je pěkný výhled na okolí. A právě takovou větev Sennen našli. Tu svou jedinečnou, dostatečně silnou a nezatíženou dalšími, kteří zní podobně. Ale buďme realisty. Je jen otázkou, kdy tuto větev objeví i další kapely, a kdy na tento strom vleze právě ten určitý počet kapel potřebných k ulomení větve. Ale nepředbíhejme; zbytečně se tak člověk ubírá o radost z bezprostředně současného hudebního zážitku.
Zpět k Sennen a je ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|
|
12.8.2007 22:20
| Daturah
| Daturah
|
|
Třískladbové debutové EP německé kapely Daturah už nepatří k tomu nejčerstvějšímu zboží. Bylo nahráno a zmasterováno v květnu 2004 (v Brainslug Studio - Heusenstamm). Světlo světa pak spatřilo někdy v roce 2005. To znamená, že dávno předtím než například Skotové Mogwai přišli se svým albem Mr. Beast (2006), Amíci Explosions in The Sky s deskou How Strange, Innocence (2005) nebo Japončíci Mono s You Are There (2006). Daturah tu svou vlastně natáčeli ve stejné době jako Mono své Walking Cloud and Deep Red Sky, Flag Fluttered and the Sun Shined (2004). Těžko pak na toto album nazírat optikou roku 2007.
Post-rock za poslední měsíce urazil značný kus cesty. S boomem postrockových kapel se mnohé postrockové postupy už jaksi oposlouchaly, některé už vyznívají značně klišovitě a omšele. Některé kapely si jsou podobny jako vejce vejci a jiné zas ve snaze být "sví" končí někde na pomezí hudby a pouhého ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|
|
26.7.2007 23:36
| One Starving Day
| Broken Wings Lead Arms To The Sun
|
|
Jsou věci, které člověku prostě nezachutnají napoprvé. Jako malý jsem měl tento problém třebas s olivami. Dnes je potřebuji nebo vyžaduji v každém druhém jídle. A lautr stejný problém jsem měl i u kopy kapel. Nad Underworld, které dnes považuji za kultovku taneční scény, jsem si napoprvé řekl něco o tom, že je to slabota. Jejich album Dubnobasswithmyheadman pro mě prostě bylo snůškou cajdáčků a příliš nudných ploch a nálad. Dnes si učůrkávám při každém tónu tohoto majstrštyku. Japonští Mono, bez kterých by pro mě nebyl postrock postrockem a život životem, mě zpočátku nudili a přišli mi zbytečně utahaní. K Nicku Caveovi nebo britským Pulp byla má cesta ještě delší. V době, kdy mí kámoši na nich už těžce ulítávali a nedali na ně dopustit, to pro mě byla buď kravina, moc divoká kravina nebo popina... a raději jsem zůstával u starých, osvědčených The Cure, Siouxsie and The Banshees či Joy Division. A dnes? Nick Cave je P ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|
|
7.7.2007 23:21
| Three Steps to The Ocean
| Promo 2006
|
|
Itálii sice nemůžeme považovat za samotnou Mekku post-rocku, rozhodně je však dostatečně agilním detašovaným pracovištěm. Vzpomeňme jen takové kapely jako Neil On Impression, One Starving Day, Giardini Di Miro, Port-Royal... či milánskou čtverku Three Steps to The Ocean.
Právě posledně zmiňovaní vydali koncem minulého roku (a v tomto roce dali do prodeje) svůj první eponymní promo materiál. A o ten tu teď jde. Ve všeho všudy třech skladbách - na ploše 22 minut - předkládají hustou jízdu, tvrdší jádro postrocku. Hudba pro ty, kterým jsou bližší Isis, Pelican či Jesu, než muzika křehkých hochů, kterým se lámou prsty při nešetrnějším klepnutí do kláves.
Kluci jsou přímočaří, ale nejdou na posluchače zhurta; otevírají své album pozvolna. Úvodní skladba je takovou přípravkou; posledním nadechnutím před více než čtvrthodinovým ponorem do chladných vod. Postupné vrstvení zvuku v úvodní Oceanside Pt. 1 plynule přechází do dal ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|
|
8.6.2007 10:00
| 65daysofstatic
| One Time for All Time
|
|
Než se dostanu k meritu věci, vezmu to trochu oklikou. Modří snad pochopí, pro jiné to bude asi jen trocha toho okecávání s finálním oslím můstkem. Pokud jste ještě nekoukli dolů na bodové ohodnocení, pak vás předem ubezpečím, že krev téct dneska opět nebude. Budu chválit, poplacávat 65dos po ramenou a vůbec se různě vtírat do jejich přízně... tahle deska se těmto freakům z Sheffieldu totiž vážně povedla.
Pojďme ale na to okecávání. V polovině devadesátek mě totálně dostali Prodigy. Jsem asi odmala příliš slušný synek, abych si týpky takového kalibru zval domů. Ale jejich hudba byla čistá esence energie a výbušnosti... a já na ní tak rád ulítával. A pak hlavně: byli pro mě jednou z těch kapel, které na tu dobu netradičně fúzovala dohromady dvě věci - kytarový nářez s nervním lámaným electro beatem (zkuste i dnes po 13 letech třebas jejich pecku Their Law).
Pak přišel OST k Spawn, na kterém se sešli dva "znepřátelené" tábory - ti s džízkami a ná ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|
|
6.5.2007 23:11
| Mono
| The Phoenix Tree
|
|
Společnost, která se nechce poučit ze své minulosti, je odsouzena k tomu, aby si ji zopakovala. Tato slova nemusí být nutně jen otřepanou frází na výročních mítincích či titulkem na ošuntělých nástěnkách. Bohužel jde o frázi trefně vystihující stav, ve kterém se naše a jakákoliv civilizace rochní po celá tisíciletí. Nechci zde dělat lacinou politickou agitačku... ani moralizovat na téma válka vs. mír (byť by to v těchto květnových dnech mělo svůj smysl a opodstatnění). Jsou prostě jen věci, které by si každý měl připomínat (bez ohledu na to jakou bolestí ve své době byly). Připomínat, aby sloužily jako skutečné memento... tisíckrát raději jako "stín minulosti", než coby "předobraz budoucích věcí".
Mono se tímto mementem, tímto stínem minulosti zabývali hned na několika svých deskách - počínaje albem Walking Cloud and Deep Red Sky, Flag Fluttered and the Sun Shined a konče nejčerstvějším EP - The Phoenix Tree. Tématem jejich "stínů minulosti" se st ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|