Bilancování post-ro(c)ku 2008

Detail uživatele

Uživatel Poslouchá Recenze (11) Komentáře (12) Články (5) Newz (4)
Jméno Alesh
Nick Die in Sludge
E-mail die.in.sludge@email.cz
Schválen ano
Aktivní ano
last.fm údaje
Nick Die-in-sludge
Popis uživatele
Šedé spektrum odstínů temnoty.

Poslední novinky:

Co se skrývá v ledu?  |  16.8.2007 21:45
Co může být horšího, než se nacházet uprostřed ledových pustin Antarktidy s nefunkčním generátorem, paranoidními a ozbrojenými spolubydlícími a děsivou mimozemskou bytostí číhající tam kdesi venku a toužící vás pozřít? Třeba pouštět si k tomu z repráků The Antarcticans. Nikdy nerozmrazujte, co má zůstat skryto v ledu.
Prosluněný den s kapelou Toe  |  6.8.2007 14:24
Další japonská parta Toe a její jazzově uvolněná, příjemná a světlem prošpikovaná muzika dá svou hravostí připomenout třeba české C. Krátké, svižné skladby s opět  výborným bubeníkem. A že se jich v těch končinách rodí neobvykle mnoho!  Video na YouTube.

Poslední články:

Křišťálově čistí Antelope (recenze alba Reflector)  |  20.10.2007 01:06 Die in Sludge
AntelopeV současné indie scéně je téměř nemožné najít kapelu, která by své nástroje neproháněla brutálním množstvím krabiček, všemožně zkreslujících, drtících, echujících a jinak cíleně prznících vstupní zvuk. Výsledkem pak může být zajímavá směsice noisu, která však má s původním nástrojem jen pramálo společného. Tihle amíci si vybrali daleko těžší cestu, řekl bych, a tou je křišťálově čistý zvuk. Říkají si Antelope.
Sonici zatřásli peklem (Aleshův víkend - pátek na Sedmičce s One Starving Day a Daturah, sobota v Arše na Sonic Youth)  |  31.8.2007 14:46 Die in Sludge
Sonic YouthStaří mistři hluku Sonic Youth pluli v pražské Arše a zanechali nesmazatelné stopy v proudu času. Velký hudební víkend odstartoval už v pátek (24.8.2007) večerní koncert ve strahovském klubu 007 a slušně rozproudil krev v zanesených žilách a otevřel tak širší cestu pro vlnu, jež se chystala na večer sobotní. A očekávaná reakce organismu na všechny vjemy se také dostavila a to míře vrchovaté. Mnozí z nás na koncert Sonic Youth (25.8.2007, Divadlo Archa, Praha) čekali od dob, kdy slyšeli jejich první věci a usadili se jim v mysli a čekali na něj jako na největší hudební událost života. Mnohým z nás se ta očekávání naplnila.

Poslední recenze:

26.10.2007 18:30  |  Godspeed You! Black Emperor  |  Lift Your Skinny Fists Like Antennas to Heaven  
Foto recenzovaného alba Šero. Táhlá vykachličkovaná místnost plná nekonečných větvení, skutečné prastaré bludiště biblických rozměrů. Minulost duše. A místo hřejivé přítomnosti dobrých lidských bytostí, jen pusté nekonečno, chladně sterilní a opuštěné, bez živého hlasu, jen plné dávných ozvěn. Tam v těch děsivých nesmírných dálavách podzemních bludišť sídlí srdce Godspeed You! Black Emperor. Jakoby ani čas už nevzpomenul těchto míst, stále další a další hrůzné běsy ozvěn a přání, bezcílně putují těmito katakombami, snad i sám vesmír zde má svůj konec.

Zde, dávno zapomenuto a ztraceno dlí smutné dítě těchto všech světů, zde se poprvé zrodil rockový bastard jménem post-rock. Od těchto časů má být vše už jen dalšími variacemi na jeho smutek, opětovnými déja vu jeho neštěstí. Umění nahlížet svět skrze jiná spektra barev a cizí zvukové variace, zrozeno už kdysi v dávných časech, kdy ještě náš malý vesmír nepamatoval nástrojů,  dnes se opět probouzí z krvácejícího lůna této země.

Spojení duší několika  ...
celá recenze | diskuze k recenzi
16.9.2007 19:21  |  Diario  |  Things In The Mirror Appear Closer Than They Are  
Foto recenzovaného alba Muzika má jistě mnoho podob. V post-rocku povětšinou rockově přímočaré, ambientní, temné a pochmurné, zastřené či psychedelické kousky, ale je tu i rovina otevřených, barvitých a letně hravých melodií, svobodná cesta vedoucí po rozlehlých světlých lukách, kde si vítr jen lehce pohrává s vysokou trávou a my máme celý rozlehlý prostor pro pohyb a tanec. V tomto hudebním směru není zas tak moc kapel, které by se touto cestou vydaly. Ale právě v těchto formách alternativní hudby se i svým třetím albem pohybuje německá indie kapela Diario.

Hned od počátku alba je jasné, že hlavní snahou této kapely je více než u jiných,  nachutnat nás studiovou nahrávkou na živou produkci. Skladby zkrátka ihned rozpohybují ztuhlé končetiny a nutí člověka k tanci (až na pár melacholických zastavení), nedá se u toho jen tak prostě sedět a v poklidu naslouchat, ale jít na koncert a tam se pořádně odvázat. A o to především Diario na této i předchozích deskách jde a svou hudbou to jasně vyjadřu ...
celá recenze | diskuze k recenzi

Poslední komentáře:

2.10.2007 18:01  |  Kinski  |  Alpine Static  
Foto recenzovaného alba Druhou desku čtyřčlenného post-grunge bandu Kinski, vydanou dnes již kultovním Seattleským labelem Sub Pop, jsem si velmi rychle zařadil do sbírky těch nejoblíbenějších a často sjížděných placek, ať už proto, že na ní mám náladu skoro pořád, má obrovský rockový drajv a dokáže mocně rozpumpovat srdeční chlopně. Je z ní cítit noisová síla těch rychlejších pecek starých Sonic Youth (Hiding Drugs in the Temple – part 2), vlivy Black Sabbath nebo Queens of the Stone Age a prostě zvuková nakaženost grungem z první poloviny devadesátých let, v tom nejlepším slova smyslu. Zatímco je v poslední době častější spíše introvertní uzavřenost hudby do vlastních zákoutí, což není na škodu v mnoha ohledech, někdy už ale přerůstá až v jakousi sebestřednost, Alpine Static jsou na počátku silně rockovou a přímočarou deskou, zběsilou amfetaminovou jízdou ve staré rozbité káře napříč prašnou americkou dálnicí a od své druhé poloviny dává šanci si odpočinout zahalená do melancholického hávu All Your Kids Have Turned To Static. A jelikož správná délka přestávky ve téhle road movie je tak akorát na jednu píseň, dál pokračujeme zase v rychlé tempu a odpočineme si zase na konci cesty tímto vynikajícím albem. Nechal jsem zas jednou napumpovat do uší špinavý zvuk nakažený svobodou starých časů. Grunge je mrtvej! Ať žijou Kinski!
5.8.2007 15:16  |  From the Sky  |  Like Crystal In A World Of Glass  
Foto recenzovaného alba Nevím, zda to není nakonec tím příšerným počasím, jež většinu času na Britských ostrovech vládne, ale čekal bych, že z nechutného koktejlu deště a mlhy spíš vzejde nějaká obzvláště unavená a depresívní kombinace ambientu a naříkavého zpěvu. Opak je pravdou, další explozívní i snivá hudební masáž zpoza La Manchského kanálu je tady.

Stalo se, že z oblohy padaly na zem mrtvé žáby, kroupy i smítka popela spálených kusů světa. Co padá z oblohy dnes? Zpočátku trocha napětí a poklidné vybrnkávané intro, ale rychle přestoupíme do dalšího levelu. Rozvirblované elektrické noise kytary do vás nalejou svůj zvuk krátce po úvodu. Jako řádně nakynuté těsto se jejich hutný zvuk spolu s přímou a jednoduchou rytmikou snoubí v drsných skladbách plných křiku duše a rozvláčných intimních zpovědí. Táhlé, v podstatě jednoduché motivy nacházejí zálibu v proplouvání skrze zvuk zkreslující a drtící efekty až nakonec zrezonijí v šílených chrčících noise pasážích. Láska a vzpomínky vydřené z kovových strun, po zasněném letu v imaginárních prostorech nevědomí totální postapokalyptický pochod. Po dlouhým konejšivých úsecích mrazivých kytarových ploch, najednou dojde k punkovému výbuchu, smršti, kde si každý nástroj už žije svým vlastním životem a hledá svou cestu k úniku. Jak už napovídá i název labelu, na němž druhé album těchto britů vyšlo, je to chvílemi opravdové devastování zvuku a zvukem.
Zatraceně dobrých třiatřicet minut procházky albem, které je silnou vichřicí v hlouboce zasněné duši.

Poslední diskuzní příspěvky:

Recenze: Godspeed You! Black Emperor | Lift Your Skinny Fists Like Antennas to Heaven 10.11.2007 11:43
Interní 19.10.2007 19:53