|
26.10.2007 18:30
| Godspeed You! Black Emperor
| Lift Your Skinny Fists Like Antennas to Heaven
|
|
Šero. Táhlá vykachličkovaná místnost plná nekonečných větvení, skutečné prastaré bludiště biblických rozměrů. Minulost duše. A místo hřejivé přítomnosti dobrých lidských bytostí, jen pusté nekonečno, chladně sterilní a opuštěné, bez živého hlasu, jen plné dávných ozvěn. Tam v těch děsivých nesmírných dálavách podzemních bludišť sídlí srdce Godspeed You! Black Emperor. Jakoby ani čas už nevzpomenul těchto míst, stále další a další hrůzné běsy ozvěn a přání, bezcílně putují těmito katakombami, snad i sám vesmír zde má svůj konec.
Zde, dávno zapomenuto a ztraceno dlí smutné dítě těchto všech světů, zde se poprvé zrodil rockový bastard jménem post-rock. Od těchto časů má být vše už jen dalšími variacemi na jeho smutek, opětovnými déja vu jeho neštěstí. Umění nahlížet svět skrze jiná spektra barev a cizí zvukové variace, zrozeno už kdysi v dávných časech, kdy ještě náš malý vesmír nepamatoval nástrojů, dnes se opět probouzí z krvácejícího lůna této země.
Spojení duší několika ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|
|
16.9.2007 19:21
| Diario
| Things In The Mirror Appear Closer Than They Are
|
|
Muzika má jistě mnoho podob. V post-rocku povětšinou rockově přímočaré, ambientní, temné a pochmurné, zastřené či psychedelické kousky, ale je tu i rovina otevřených, barvitých a letně hravých melodií, svobodná cesta vedoucí po rozlehlých světlých lukách, kde si vítr jen lehce pohrává s vysokou trávou a my máme celý rozlehlý prostor pro pohyb a tanec. V tomto hudebním směru není zas tak moc kapel, které by se touto cestou vydaly. Ale právě v těchto formách alternativní hudby se i svým třetím albem pohybuje německá indie kapela Diario.
Hned od počátku alba je jasné, že hlavní snahou této kapely je více než u jiných, nachutnat nás studiovou nahrávkou na živou produkci. Skladby zkrátka ihned rozpohybují ztuhlé končetiny a nutí člověka k tanci (až na pár melacholických zastavení), nedá se u toho jen tak prostě sedět a v poklidu naslouchat, ale jít na koncert a tam se pořádně odvázat. A o to především Diario na této i předchozích deskách jde a svou hudbou to jasně vyjadřu ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|
|
3.9.2007 17:30
| Ostinato
| Left Too Far Behind
|
|
Při poslechu druhé desky amerického bandu Ostinato se už zčásti seznamujeme s ledově studeným a snově neurčitým zvukem, který na Chasing The Form vystupňovali a vyhrotili až téměř k dokonalosti. Výrazné bicí, s precizním, měkkým nazvučením, kontrast hodně hlubokých přímých basových linek, které nenápadně, leč podstatně skladby udržují v reálné rockové rovině, zatímco kytara osciluje v extrémních výškách, někdy připomínajících jakousi ledovou zvonkohru, čímž písně posouvá kamsi do psychedelického neznáma a dává hudbě velmi mrazivý nádech.
Celá kompozičně uzavřená deska vyvolává dost stísňující pocity opuštěného prostoru a neznáma a nemůžu se právě zde ubránit dojmu, že význam názvu kapely Ostinato dokonale charakterizuje způsob utváření téměř všech jejich písní. Skutečně, jedno hlavní nosné téma se line prostorem jak nerovný kus drátu, na který jsou porůznu rozesety hvězdice ostnů v podobě náhlých zrychlení, tu a tam zas hlavní roli přebírá melodicky vrčící bas ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|
|
16.8.2007 21:32
| 2 By Bukowski
| Drink From My Bastard Grail
|
|
Řekové 2 By Bukowski si zřejmě dotyčného spisovatele oblíbili, protože stejně jako v jeho básních a próze, i tady najdeme úsměvné, úchylně zvrácené, drsné a špinavé úryvky ze skutečného světa, ve kterých je ale zároveň skryt smutek a melancholie složité, a jako zvíře v koutě ukryté, duše.
Počáteční podivnost jménem Chopperfuck v sobě od prvních chvil mísí skoro Black Sabbathovský černý riff smísený s nesymetrickým cinkotem zvonků (nějak mi to připomnělo béčkový horror Chucky, ani nevím proč) a pak zlom v podobě velice pěkného ženského vokálu s popovým nádechem, kdy zboostrovaná kytara na pozadí jen nervózně a tiše mrmlá. To ale netrvá zbytečně dlouze, temný riff nastupuje zpět rychleji a společně s bubny zvýší tempo celé mile pomatené písně. V dnešní záplavě sice dobrých, ale často navlas si podobných post-rockových kapel, je tehle počátek alba jako závan svěžího smogu v nehybném čerstvém vzduchu zdravého lesa. Od té chvíle se začne celé album pohupovat od pokl ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|
|
30.7.2007 22:00
| ...as the Poets affirm
| I Want To Tell My Heart To You.But I Cannot Say English
|
|
Dlouhé večery mezi staletí starými kamennými zdmi gotických rozvalin. Matné světlo stovek svící náhodně rozmístěných na studené vlhké podlaze a příjemně zatuchlý pach plísně ve škvírách mezi kamennými bloky. Závan minulosti. To vše se mi v mysli rozvine při poslechu druhého alba této šestice kanaďanů z Ottawy.
Žádné nadměrně dlouhé kompozice, přesto na poměrně rockové stopáži skladeb (nejdelší má jen něco málo přes 5min) rozvíjejí témata plná melancholie a zádumčivé lyriky. Bassa, cello a akustika svým podmanivě hlubokým temným brukotem tu hrají prim a od počátku alba až po jeho konec ho stmelují v jeden kompaktní symfonický celek, jež za celou dobu příliš nevybočuje do nějakých pomalejších či prozměnu extrémně výbušných záletů. Skladby jsou až na výjimky postaveny na tom, že se zpočátku jednoduchý motiv písně vrstvením nástrojů dostavá na vrchol vlny souznějících zvuků, kde se všecha hudba setkává a zase pozvolna v klidu klesá do mlžných hlubin. Všechny songy se zkrátka nacházejí v ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|
|
29.3.2007 14:43
| Mountain Men Anonymous
| Krkonose
|
|
... a začíná zde. Kovově olejovou příchutí vody z kaluže, jíž se Kdosi tváří dotýká ve spoře osvětlené místnosti, do které proráží ostré dopolední slunce vybitými světlíky. Na špinavé betonové podlaze s roztříštěnými kusy skla a světla se zrak pomalu probouzí k životu, zatímco sluch už notnou chvíli registruje utlumené, jakoby míle vzdálené hučení jakýchsi obřích strojů a v blízkosti zas ostrý a bodavý zvuk…kovová tyč škrkající o betonovou podlahu za slabého jiskření. Ne, je to zvuk pravidelných úderů do mechaniky psacího stroje. Xanexxx. Přidává se smutný klavírní motiv a zvuk rytmiky se mění do zkreslené zběsilé řežby, která přebírá funkci hlavního nástroje, a ze všech se stran se line všudypřítomná kytarová disharmonie. Ten Kdosi naprosto netuší, kde se ocitá, kdo je, v hlavě jen slabé záblesky paměti, jež s přibývající bdělostí postupně mizí navždy pryč.
Mountain Men Anonymous se vrátili, aby vám do hlavy vypálili obrovskou díru a tou do ní nasypali haldu zběsilýc ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|
|
27.3.2007 15:54
| Mountain Men Anonymous
| Mountain Men Anonymous
|
|
Krvácející podzimní slunce umírá za obzorem a z tmavě zelených a mlhavě šedých horských úbočí slézají dolů k předměstí neznámé přízračné postavy horských duchů. Na město padá tma, tisíce pouličních světel ožívají, ve smogu a beztvaré šedi se probouzí povrchní noční život plný zoufalých umělých úsměvů. Je to pohled na noční město očima z jiných míst. Hudebně ztvárněné tmavé ostíny barev noci.
Táhlými,nervně roztřesenými kompozicemi se kytarou pohybují v zamlžených výškách, tak charakteristických například pro všechny skladby Ana Never, basová linka se hypnoticky opakuje a drží při zemi a rytmika je velice dobře uchopitelná a už na jejich prvním albu se projevuje její obrovská síla, která na albu Krkonose dosáhne vrcholu. U bubnů bych se ještě pozastavil. Ač zde nejsou nějak extrémně složité vyhrávky, přesto mi zalezly hodně pod kůži, mají hodně vynalézavý a někdy velmi zvláštní zvuk (ve druhé IM Farce jako by jste hráli v uzavřené boudě z vlnitého plechu – znáte ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|
|
19.3.2007 18:14
| Ostinato
| Chasing the Form
|
|
Ostře do srdce, v hlavě rozmazaně. První song mrazivě napoví, oč tady poběží. Mystický začátek, pak zběsilá bouřlivá pasáž s divoce uhánějící rytmikou a opětovný návrat do ledových jeskyní plných kytarových ozvěn, to vše podkládané tichým melodickým zpěvem ve stylu My Bloody Valentine. A v tu chvíli začně mrazit nejen na zátylku, ale i po celém bídném těle.
Po albu Left Too Far Behind se zvukoví mágové Ostinato (Virginia/Washington D.C.) vracejí s třetí deskou, aby ty, jež snad zapomněli snít, ponořili do hlubokých hypnotických fantazíí. A stále tak silně září a neztrácejí nic ze svého kouzla. Zatímco na předchozí desce se ještě chvílemi procházejí po tomto bdícím světě a dotýkají se špičkami země, zde snad kromě druhé skladby (Monkey Gestures), která jakoby vypadla odkudsi z dávných časů alba Goo newyorských legend Sonic Youth, najdeme jen rozvířené éterické kusy plné neuchopitelných příběhů a rozmazaných psychedelií. Nuže, zavřeme zas oči, ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|
|
10.3.2007 10:52
| Pelican
| City Of Echoes
|
|
Co chceš a potřebuješ od Pelican? Monumentální a přesné údery bubnů, tvrdou basovou stěnu kytar, co tě uzavře do svých struktur, uhrančivé vlnění temných melodií? Tvrdý neupravený kus skály! Potom zpomalí a zabrnkají u ohně na akustické kytary za plápolání mystických ohňů píseň o chladné noci v horských kopcích. Přestávka. Nedostaneš skutečný čas na odpočinek, zas tě zdrtí. Metody se trochu zjemnily, ale výsledek je podobný. Počkej si, pohladíme tvou seschlou tvář a pošleme tě dál tetelící vřavou pouštní bouře.
Rozseknou tě svými plnými zvuky, uvrhnou pod zem, vykopou a uchlácholí, a zase pohřbí. Schéma skladeb - nahoru a dolů, hravá radost a smršť, melodičnost prokládaná valící a otřásající se lavinou hutných kytarových ploch. Pekelný kotel a láva olizující tvá rozedřená chodidla. Už to ale asi nebude nikdy tak přímočaré a zdrcující jako na prvopočátku. Budeme v těch skladbách déle pátrat a objevovat skryté poklady, Pelican tě každou skladbou udrží v nejistotě a napě ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|
|
10.2.2007 16:33
| Pelican
| Pelican
|
|
Zatímco někteří si rádi přivoní ke květinám, jiní jsou naplnění láskou ke světu a dávají to vědět všemi póry svého milujícího já, další se zas pohybují v mystických dimenzích nekonečného prostoru vesmírné nicoty. Ano, jsou melancholické části našich duší unášené bolestnými melodiemi o zmaru lásky, existují kapely, které se pohybují v onom nekonkrétnu, kde nic nemá tvar a tělo. Ale tohle není případ Pelican.
Podrážka z tvrdé gumy se dotýká živoucí půdy a ta je jí ničena, kolosy obrovských železobetonových konstrukcí se valí překvapenou krajinou bez jediného zaváhání. Všecko se to tlačí vpřed, tu masu železa a hmoty neživých částic nemůže nic zastavit. Co se jí postaví do cesty, je nemilosrdně smeteno. Totální apokalypsa bez zaváhání, příběh s jasnými okraji a směrem. Invaze odjinud jsou jen dětské báchorky, tady nehrozí nebezpečí ze vzdálených světů, od černých děr ve vesmíru, když jsme od nich tak daleko. Ne, tohle je naše planeta Země, tady jsme pány my a nic nemůže zastavi ...
|
|
celá recenze
| diskuze k recenzi
|
|